Na Pražské konzervatoři, kde v současné době i vyučuji, jsem vystudovala hudebně – dramatický obor.

Byla jsem v angažmá v Městském divadle v Mostě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, hrála jsem v Divadle v Řeznické, v Divadle Na Prádle, v divadle Mana. V současné době hraji v Divadle Kolowrat, v divadle Palace a v Hybernii.

Z bezmála 200 divadelních rolí šťastně vzpomínám třeba na Julii v Shakespearově Romeovi a Julii, Helenu Ve Snu noci Svatojánské, Rosalindu v Jak se vám líbí, Krásku v Hrubínově Krásce a zvířeti, Kristu ve Frielově Tanci na konci léta, Gitu v Gibsonových Dvou na houpačce a Lízu v Nashově Obchodníkovi s deštěm. Ze svých současných rolí mám moc ráda například Dr. Stockmann(ovou) v Ibsenově Nepříteli lidu a Dianu ve Vedlejších účincích současného rakouského dramatika S. Vogela.

Jsem vděčná, že jsem měla možnost spolupracovat na velkých rolích s takovými osobnostmi české režie jako Jiří Menzel, Jan Kačer, Miroslav Krobot, Jakub Korčák, Pavel Šimák a Petr Svojtka.

Pokud jde o práci mimo divadlo, hrála jsem v nejrůznějších TV inscenacích (Společník), pohádkách (trilogie Zkřížené meče) a seriálech (Duch český). Věnuji se dabingové režii, za niž mám tři nejužší nominace na Cenu Františka Filipovského. Pracuji i v Českém rozhlase, kde téměř 18 let moderuji na Dvojce pořad Meteor.

Vedle herectví jsem ale také vystudovala na Pražské vysoké škole psychosociálních studií magisterský obor Sociální práce se zaměřením na komunikaci a aplikovanou psychoterapii, absolvovala jsem psychoterapeutický výcvik v psychodynamickém směru a dokončila úplné psychoterapeutické vzdělání. Jsem řádnou členkou České asociace pro psychoterapii a mám vlastní terapeutickou praxi. Současně jsem úspěšně prošla rigorózním řízením a získala jsem tak ze sociální práce titul PhDr.

Divadlo Fórum vnímám jako skvělou a z mého pohledu velmi užitečnou příležitost ke spojení obou oborů, které jsou mou radostí a náplní mého pracovního života. V podpoře psychického zdraví, sociálního fungování, v rozvoji prevence, v odkrývání případných úskalí, ale i v nabídce možných řešení zátěžových situací v životě jedince i celé společnosti, vidím zásadní smysl psychosociální i divadelní práce.