Narodila jsem se v Kyjově. Působila jsem v brněnském divadle Husa na provázku a ve Spolku Sešlých (herci z Provázku a Ha-divadla). Díky tomu jsem procestovala s kultovním představením Commedia dell’arte aneb Konec šejků v Čechách celou ČR. Po osmi letech v Brně jsem přijala pozvání Vladimíra Morávka do Klicperova divadla v Hradci Králové. Zde jsem měla možnost hrát mimo jiné v představeních Maryša, Čechovovská trilogie, Balada pro banditu, Faust, Dům doni Bernardy, Ze života obludného hmyzu, Žebrácká opera, Pohádky pro zlobivé děti, Prodaná nevěsta a řadě dalších. Tady jsem se také seznámila se svým mužem, se kterým jsme se následně přestěhovali do Prahy. Už během mateřské dovolené jsem pak hostovala např. v Divadle na Vinohradech (Višňový sad, Ženitba v režii Vladimíra Morávka), v divadle Ta Fantastika (Excalibur), ve scénickém čtení v Divadle v Dlouhé či v inscenaci studia Továrna na Nové scéně ND v režii Viktorie Čermákové. Hrála jsem také v představení ND Nosorožec. V současnosti se věnuji především hraní pohádek. S kolegyní Ivanou Hessovou jsme založily divadélko pro děti Kasperle. Společně také pořádáme pravidelná letní divadelně-taneční soustředění pro děti v Mnichově Hradišti. Ve studiu Citadela v Praze vedu divadelní ateliér pro děti od 8 do 15 let.

Jaký má pro tebe Fórum význam?

Fórum má pro mne velký význam a jsem vděčná, že jsem se s ním setkala. Vnímám ho jako nadčasovou metodu, jak pracovat s lidmi, a také jak pracovat se sebou samým. Učím se skrze ni zbytečně nehodnotit a neposuzovat, umět se dívat na věci ze všech možných úhlů pohledu s dávkou lehkosti a nadhledu. Mám ráda postavu Jockera, která je pro fórum nezbytná.  Zkouším být Jockerem i sama sobě ve všedních situacích doma nebo v práci. Dá se to, dle mého názoru, využít kdekoli.

Co tě na Fóru nejvíce baví a co ti přináší?

Ráda si hraji a i to Fórum umožňuje. Baví mě improvizovat a sledovat, jak se v průběhu hraní proměňuje nálada mezi hráči a diváky. Mám vždycky velkou radost, když cítím, že se nám podařilo dotknout něčeho důležitého. Když něco zarezonuje. Někdy třeba jen na chvilku, ale vždycky to vnímám jako posvátný okamžik. Včetně toho, když po představení přijde za námi učitel a děkuje, že mohl skrze naše divadlo uvidět své žáky v úplně jiném světle. Fórum mi také umožnilo nahlédnout do míst, kam bych se nejspíš jinak nedostala. Nejen základní školy, které jsou neuvěřitelně různorodé, ale také dětské domovy, pomocné školy, výchovné ústavy… Někdy jsou to místa, neveselá, plná příběhů, ze kterých bolí srdce. To vnímám jako velkou zkušenost a jsem za ni vděčná. Umožňuje mi to znovu si uvědomovat, že žiji skvělý, plnohodnotný život obklopená lidmi, které mám ráda a kteří mají rádi mě. To je dar. A v neposlední řadě musím také zmínit, že jsem s Fórem poznala skvělé nové kolegy a přátele.